se vším, co se v současné době děje s COVID-19 slova této přednášky, která sdílí některé univerzální lítosti, že umírající pacienti nám dávají hodně na zvážení toho, jak bychom se měli na věci dívat. Je to přednáška jednoho z mých oblíbených řečníků, Dietera F. Uchtdorfa, s názvem „lítosti a předsevzetí“ a zde je výňatek:
„když jsme mladí, zdá se, že budeme žít navždy. Myslíme si, že za obzorem čeká neomezená zásoba východů slunce, a budoucnost nám připadá jako nepřerušená cesta, která se před námi nekonečně táhne. Čím jsme však starší, tím více máme tendenci se ohlížet a žasnout nad tím, jak krátká je tato cesta. Zajímalo by nás, jak mohly roky tak rychle uběhnout. A začneme přemýšlet o rozhodnutích, která jsme udělali, a o věcech, které jsme udělali. V tomto procesu si pamatujeme mnoho sladkých okamžiků, které dávají teplo našim duším a radost našim srdcím. Ale také si pamatujeme lítost-věci, které si přejeme, abychom se mohli vrátit a změnit.
Zdravotní sestra, která se stará o nevyléčitelně nemocné, říká, že se často ptala na jednoduchou otázku svých pacientů, když se připravovali na odchod z tohoto života. „Máte nějaké výčitky?“zeptala by se.
snad nejuniverzálnější lítost umírajících pacientů vyjádřila skutečnost, že si přáli, aby strávili více času s lidmi, které milují. Není pravda, že jsme často tak zaneprázdněni? A, smutné říci, dokonce nosíme naši zaneprázdněnost jako čestný odznak, jako by to bylo busy, sám o sobě, byl úspěch nebo znamení nadřazeného života. Je? … Pokud nedokážeme dát své nejlepší osobní já a nerozdělený čas těm, kteří jsou pro nás opravdu důležití, jednoho dne toho budeme litovat. Rozhodněme se, že si budeme vážit těch, které milujeme, tím, že s nimi trávíme smysluplný čas, dělat věci společně, a kultivovat vzpomínky.
další lítost, kterou lidé vyjádřili, bylo to, že se nestali osobou, o které se domnívali, že by mohli a měli být. Když se podívali na svůj život, uvědomili si, že nikdy nesplnili svůj potenciál,že příliš mnoho písní zůstalo nezpívaných.
další lítost těch, kteří věděli, že umírají, může být poněkud překvapivá. Přáli si, aby byli šťastnější. Tak často se dostáváme do iluze, že existuje něco, co je mimo náš dosah, co by nám přineslo štěstí: lepší rodinná situace, lepší finanční situace nebo konec soudního procesu. Čím jsme starší, tím více se ohlédneme zpět a uvědomíme si, že vnější okolnosti ve skutečnosti nezáležínebo určují naše štěstí.
záleží na nás. Určujeme naše štěstí. Ty a já jsme nakonec zodpovědní za naše vlastníštěstí. …Někdy se v životě stávámetak se soustředíme na cílovou čáru, že na cestě nenajdeme radost …
nezdá se pošetilé kazit sladké a radostné zážitky, protožeustále očekáváme okamžik, kdy skončí?
… neměli bychom čekat, až budeme šťastní, dokud nedosáhneme nějakého budoucího bodu, jen abychom zjistili, že štěstí je již k dispozici – po celou dobu! Život není nutné ocenit jen zpětně.
bez ohledu na naše okolnosti, bez ohledu na naše výzvy nebo zkoušky, každý den je něco, co je třeba přijmout a milovat. V každém dni je něco, co může přinést vděčnost a radost, pokud to jen uvidíme a oceníme…
není lepší vidět s našimi očima a srdcem i malé věci, za které můžeme být vděčnínež zvětšování negativu v našem současném stavu? Rozhodněme se být šťastní, bez ohledu na našeokolnosti …
* rozhodněme se trávit více času s těmi, které milujeme•
* odhodlaně usilovat o to, aby se stal osobou, kterou Bůh chce být.
* Rozhodni se najít štěstí, bez ohledu na naše okolnosti. (konec výňatku)
perfektní Rada právě teď! Přeji krásný víkend.
~Amy Rees Anderson (autor knihy „Co úžasné vypadá: jak vyniknout v podnikání & život“)
