Rama nama je oslavována jako silná mantra schopná zmírnit utrpení, poskytnout útěchu rozrušené mysli a především poskytnout prostředky ke spáse. Zpívání Rama Nama přináší výhody zpívání tisíců Pánových jmen, říká Siva Parvati, v závěrečné části Vishnu Sahasranama. Sita zažila svou účinnost, když Hanumanovo ztvárnění Rámova příběhu jí přineslo naději, poukázal na Sri Goda Venkateswara Sastrigal v diskurzu.
Valmiki popisuje Sitovo naprosté zoufalství jako Rávanův vězeň v Ašoka Vana. Ravana jí dala dva měsíce, aby vyhověla jeho touze. Chycena uprostřed démonů a neustále vystavena jejich hrozbám, cítí se bezmocná jako dítě ztracené v lese. Přemýšlí, jak stále žije, přestože je vystavena tak extrémnímu fyzickému a psychickému mučení. Selhala dharma, kterou s takovou upřímností podporuje, diví se. Poté se rozhodne vzít svůj život a přiblíží se ke stromu, aby se oběsila copem.
v tomto okamžiku přichází zázračná změna v jejím bohatství, když slyší jméno rámy. Vynalézavý Hanuman si vybral tento okamžik, aby představil svou přítomnost zpěvem chvály rámy. Sita je překvapená, že pozoruje dobré znamení a zažívá podivnou úlevu od rezonance rámy Namy.
Hanuman pozoroval duševní úzkost Sity a jak božský pár, který se na sebe zcela soustředil, utrpěl bolesti odloučení. Jeho současným úkolem bylo představit se a vyjádřit účel své návštěvy. Musel přesvědčit situ, že je posel poslaný Rámou, a ne nějaký magický podvod, který Ravana vykouzlil, aby ji oklamal. Považoval za nejlepší to udělat tím, že vyvolá Rámovo jméno a zpívá jeho chválu.
Hanuman vysvětluje přátelství mezi Rámou a opicemi, které se ukázalo jako vzájemně prospěšné. Poté předá Sitovi prsten Rama. To vše bylo pro Hanumana možné kvůli síle rámy Namy. Má se za to, že odmítl Rámovu nabídku, aby ho vzal do Vaikunty, a raději zůstal na této zemi, kde by se zpívala Rámova sláva a on by mohl být vždy její součástí.
